Útočník Svoboda si cení rakouské zkušenosti

V šestnácti odešel do Salcburku a nyní by se rád v Rakousku prosadil v dospělém fotbale. „Věřím si,“ říká Antonín Svoboda (18 let), reprezentační útočník výběru do 19 a 20 let, který je brněnským odchovancem a prošel též Regionální fotbalovou akademií Jihomoravského kraje.

Jaká je vaše pozice v Salcburku?

Prvním rokem teď hraju v druhé rakouské lize, v Lieferingu, což je vlastně béčko Salcburku. S áčkem jsem byl ale už i na několika trénincích. V Salcburku je nyní docela velká konkurence. Mrzí mě, že jsem si v létě nezahrál mládežnickou Ligu mistrů, protože jsem byl zraněný. Nakonec jsme v ní došli až do semifinále.

Nyní už tedy definitivně přejdete z mládežnického fotbalu do dospělého?

Věřím si, že se v druhé rakouské lize prosadím. Hrát mezi dospělými je pro tento rok můj jednoznačný cíl.

Co kdyby to nevyšlo, přemýšlel byste o návratu do Česka?

V Salcburku mi končí smlouva, takže v zimě budu řešit, co bude dál. Možná už by to bylo všechno vyřešené a prodloužil bych smlouvu, ale vstoupil do toho koronavirus a je to vše posunuté. Uvidíme tedy, co bude dál.

Co vám angažmá v Salcburku zatím dalo?

Z toho lidského pohledu mi to nejvíce dalo to, že jsem se naučil jazyk. Myslím si, že tohle mi do budoucna může v životě hodně pomoct. A z fotbalové stránky mi to otevřelo oči, jaká je v zahraničí kvalita hráčů.

V čem vás to konkrétně po fotbalové stránce posunulo?

V Česku jsem hrál hodně takového statického útočníka, zády k brance. V Salcburku jsem zase zvyklý na to, že nás nutí, abychom byli co nejdál od obránce, hledali si volný prostor a hráli dynamicky za obranu.

Osamostatnil jste se?

To určitě. Musím se ve spoustě věcí o sebe postarat sám. Hlídají nás třeba v tom, jak si uklízíme pokoje, ráno a večer nám to kontrolují a hodnotí to podle barev. Když dostaneme červenou, následuje trest. Musím si víc uklízet a na to jsem doma úplně zvyklý nebyl, tam to za mě částečně dělala mamka.

Cesta odejít v mládežnickém věku do zahraničí bývá někdy kritizována, jak se na to se svou zkušeností díváte vy?

Myslím si, že je to určitě těžší cesta. Když jsem do Salcburku přišel, byl jsem nikdo. Naopak v Česku, když jsme hráli s Brnem třeba na Spartě, cítil jsem, že o mně obránci vědí, že je na mě trenéři upozornili a že si mě hlídají. V Salcburku mě nikdo neznal. Na jednu stranu je to výhoda, na druhou je to ale těžší, protože člověk se musí prosadit znovu a projít si tu cestu podruhé.

V reprezentaci jste se zúčastnil soustředění národního týmu U20, jak se tam cítíte?

Jsem tady vlastně s o rok staršími kluky, ale příležitost u tohoto týmu jsem dostal už dříve. Bylo to ještě za trenéra Luboše Kozla, když trénoval devatenáctku a dal mi šanci v kvalifikaci o mistrovství Evropy. Od té doby s touto partou jezdím. Cítím se mezi kluky opravdu super, všichni jsou zkušení, téměř každý už hraje první nebo druhou ligu a mně to sedí. Když přijedu na sraz ze zahraničních kluků jediný, tak to od spoluhráčů z českých klubů různými srandičkami schytávám. To je jen důkaz, že tady máme skvělou partu.

Je pro vás výzvou i dohrávaná a kvůli covidu několikrát přeložená elitní fáze kvalifikace na evropský šampionát kategorie U19?

Tohle je určitě velká výzva, budeme chtít postoupit, i když máme těžký los. Nejtěžším soupeřem ve skupině je domácí Nizozemsko. Už jsme s nimi hráli a remizovali jsme a ten zápas vypadal z naší strany dobře, takže si určitě věříme, i když víme, že ten zápas nebude jednoduchý. V posledním vzájemném utkání za Nizozemce nastoupil třeba útočník Joshua Zirkzee, který teď v dresu Bayernu zvedal nad hlavu pohár za vítězství v Lize mistrů vedle Lewandovského a dalších. Bude super proti takovým hráčům hrát.

Do zahraničí jste šel v šestnácti letech, nebál jste se?

Ne, já jsem to chtěl udělat, bylo to moje rozhodnutí a vůbec toho nelituju, protože jsem se díky tomu osamostatnil, k čemuž by došlo u nás o několik let později. Odejít do Salcburku mi pomohlo.

Salcburk je navíc blízko, že?

Přesně tak, kdykoliv jsem potřeboval, sedl jsem na vlak a jel jsem domů. Jsou to čtyři hodiny. Je mi sice osmnáct, ale řidičák ještě nemám, tak pořád jezdím vlakem. Salcburk je opravdu dostupný, když si vezmu, jak to mají kluci z reprezentace, kteří hrají v Anglii, jsem rád, že nemusím lítat letadlem a jsem takto blízko.

V Brně jste byl v Regionální fotbalové akademii Jihomoravského kraje, jak na ni vzpomínáte?

Byl jsem tam jen jeden rok a trénoval jsem tam se staršími, tak jsem s nimi neabsolvoval úplně celý program, ale zapojený do tohoto projektu jsem byl. Myslím si, že velkou výhodou je například strava v akademiích, hodně se to tam hlídá, což mi dost pomohlo i v Rakousku, kde na to hodně dbají. Servis tam byl hodně dobrý a bylo tam i hodně trenérů, kteří se nám mohli detailně věnovat. To mi také dost pomohlo.

Antonín Svoboda

útočník, 18 let

Reprezentační bilance: U20 – 1 zápas / 0 gólů, U19 – 8/0, U17 – 12/6, U16 – 12/3, U15 – 7/1